Vážení tazatelé, pro změnu tu máme jeden článek přímo z Vašich řad – za shrnutí své zkušenosti s jedním ze starších výzkumů – Lékárničky – paní Šmitke děkujeme a všem přejeme příjemné počtení! 
Dobrý den, vítám nápad s publikováním jednotlivých článků průběžně. Ze zkušenosti vím, že po přečtení celého Dialogu jsem si pamatovala omezené množství informací, zapomněla jsem, co bylo v předchozím článku. A tak bude prostor nové informace trochu “vstřebat”. Ráda bych také přispěla svou zkušeností z nedávného výzkumu:
Při dotazování na Léčiva bylo dovoleno dotázat se i mezi příbuznými, tak jsem první dotazování udělala se svou tchýní. Výhoda byla, že se s novým námětem lépe seznámím u člena rodiny a zároveň si dotazník připravím. Manželova maminka mi vyšla vstříc a řekla si, že alespoň spolu strávíme trochu více času. Je pravdou, že jsme byly, se sepisování domácí lékárničky, obě unavené, trvalo nám to dvě hodiny. Tchán byl trochu rozladěný, protože jej při sledování televize babička každou chvíli vyrušila, aby se jej zeptala, proč lék mají a zda jej ještě bude užívat. A také na to, které léky užívá denně. Byly jsme překvapeny muzejním kouskem, který jsme našly mezi léky, lék se spotřebou v r. 1988 a na krabičce byla uvedena cena 11 korun československých. To jsem opravdu nečekala, protože minimálně při stěhování manželových rodičů z Ostravy za námi do Jeseníku bych předpokládala, že lékárničku “projdou”. Babička se hrozně styděla, hned chtěla, abych jí přepsala její odpověď, ve které uvedla, že kontroluje léky pravidelně. Ujistila jsem ji, že je to normální.
Všechny prošlé a nepoužívané léky, hned po sepsání odkládala na kuchyňskou linku, aby je v pondělí odnesla do lékárny – a že jich byla hezká hromada. Dědeček byl rozladěný, protože babička řekla, že on též nic nechce vyhodit, všechno shromažďuje a že je to takového plýtvání, když jsou léky tak drahé. Měla na mysli léky, které mu lékařka změnila, takže je přestal užívat, ale nevrátil. Poděkovala mi, že jsem jí doma uklidila v lékárničce a mne přece jen trochu těšilo, že má, jinak tak moc dokonalá tchýně, měla v lékárničce hromadu prošlých léků. Shodly jsme se však na tom, že by prošlé léky určitě neužívali, ale podívali by se před užitím na datum spotřeby. Musím konstatovat, že to byl užitečný dotazový úkol, i když vím, že jiné respondentky, ne tolik zodpovědné jako naše babička, se rozhodly prošlé léky zlikvidovat po svém, prostě je nechat rozpustit v záchodě a poté spláchnout a ještě jiná respondentka jednotlivé tabletky opět zabalí do kousku papírku a vyhodí do koše, vyjma tablet, co jí darovala sousedka, ale které se bála užít – tyto tablety sousedce vrátí, prošlé ještě nebyly.
S přátelským pozdravem Lenka Šmitke